eDekontaminace
[ Informace pro pracovníky a klienty programů a kontaktních center ] 

Sananim 

Aktuálně ke stažení

 

Přehled článků

Smažím perník - (ne)peču na zuby

Růže - Erysipel

Biopsie a cirhóza jater

Višňák - dobrý sluha, ale zlý pán

Cesty buprenorfinu k injekční aplikaci

Zhodnocení mezinárodního projektu IMPACT

Infekční centrum pro drogové závislé při FN Motol

Metodické materiály k testování na infekce

Vliv pervitinu na dutinu ústní

Infekční endokarditida

Těhotenství, děti a drogy

Test znalostí o hepatitidě C

Bolest a co s ní

Léčba závislosti na alkoholu

Delirium tremens

Porod v terénu?

Záchranná služba a uživatelé drog

Klíšťata a jak na ně?

Virus Hepatitidy C

Zdravotní péče pro Slováky

Stručný latinsko-český zdravotnický slovník

Hojivé masti

Mapování a metodika zvládání somatických komplikací injekčních uživatelů drog

Podávání léků v sociální službě: k další diskusi

Detoxikovat se sám nebo s pomocí?

HIV poradenství u vybraných rizikových skupin

Brouci pod kůží a v hlavě

Absces známý neznámý

Paraziti a jejich vnímání

Mýty o první pomoci

Neléčená žloutenka typu C

Omrzliny

Substituční programy v Praze

Doporučení k lékaři

Leták o hepatitidě typu C

Mastičky

Konference Imp.Ac.T.

Zuby a jedy

Srdeční endokarditida podrobně

Plísně & masti

Méně známé kousky - chlamydie a genitální opar

Už máš HIV (testy)?

AIDS - jak to všechno začalo

Třicátník stále ve formě

Poleptání

Epileptické záchvaty

Co víš o žloutence C? (anketa)

Kdo sbírá céčka? A co na obranu před žloutenkami?

Žloutenka C - přehledová tabulka aneb co vás čeká až jí dostanete

Ach jo... (aneb vši, muňky, filcky, vyrážky a mykóza)

Jsem v tom! (?)

Zuby dělaj člověka...

Kterak neotěhotněti

BEWARE - Syfilis is coming!

MUDr. Řehák: Je dobrý to řešit

Hepatitida typu C

Zásady testování

Rady všemi mastmi mazané

Popáleniny

Není to jen o cucání

Subuxone - nová šance?

Chutná to líp

Petrolejové lampy - Syfilis

Miminka s absťákem

Testování hepatitidy typu C v káčku - bakalářská práce

Subutex: lék, nebo fet?

Subáč v žíle

Jít nebo nejít na detox?

Biomaso, čili vřed bércový

Stručná historie substituce

Co na rány, boule a tělní krátery?

Co je to substituce?

Co všechno ještě nevíte o bezpečném sexu a vědět byste měli

Abscesy atd. včetně protiinfekčního dvanáctera

Já rád játra! Ty rád játra?

TBC

Miminka a drogy

Testy na žloutenku

Proč se zuby kazí?

Víš co bereš?

Závislost na jehle

Partneři

Srdeční endokarditida podrobně

17.04.2012 | Sekce: Zdravotní

V Dekontaminaci III/2011 vyšel článek MUDr. Pavla Hály o srdeční chlopňové endokarditidě u lidí, kteří berou drogy, nejčastěji subutex. Zde zveřejňujeme celou verzi články v jeho odbornější (co se týká termínů) podobě. 

Anatomie = Kde co máme

Chlopňová endokarditida je závažné infekční získané onemocnění srdce, tedy takové, se kterým se člověk nenarodí, ale získá jej až v průběhu života. Srdce je uložené u většiny z nás v levé části hrudníku zvané mediastinum (vzácné „srdce vpravo" nacházíme přibližně u 8 lidí ze 100 000 a u většiny není příčinou obtíží) a jeho funkcí je krev sbíranou z těla žilami čerpat do plic, kde dochází k jejímu okysličování, a odtud silnou aortou a tepnami do celého těla, především do nejdůležitějších životních orgánů - mozku, srdečního svalu, ledvin.

Funkce srdce je závislá za 1) na pravidelné schopnosti srdečního svalu se stáhnout a 2) na dokonalé souhře 4 chlopní, které se střídavě otevírají a uzavírají, a tím usměrňují tok krve správným směrem. Chlopně je možné si představit jako dvou- nebo trojcípé záklopky, které při uzavření k sobě těsně přilehnou a utěsní jednosměrně jeden srdeční oddíl (komoru) proti tlaku krve. Tlak, kterému chlopně musí odolávat průměrně 70x za minutu, je tak velký, že by krev ze srdce vystříkla až do 2 metrové výšky. Právě zvuky vytvářené chlopněmi poslouchají lékaři fonendoskopem přiloženým na hrudník pacienta. Pokud máte výborný sluch, můžete své chlopně slyšet, i když si na hrudník přiložíte pouhé ucho.

 

Etiopatogeneze = Jak vzniká

Povrch chlopní je jemný jako hedvábí a je snadno zranitelný. Příměsi drobných částic přidávané do drog pro nitrožilní užití, jako je škrob či dokonce sádra, spolu s proudem krve, který je uvnitř srdce velmi rychlý, vedou samozřejmě k mechanickému narušení tenké ochranné vrstvy pokrývající celý vnitřní povrch srdce. Takovéto „zevnitř odřené" místo v srdci je ideální příležitostí k uhnízdění nebezpečných mikrobů. V srdci zdravého člověka se žádné mikroby ovšem nevyskytují, jak se tedy do srdce mohou dostat, aby se rozmnožily a způsobily onemocnění? Mikroby jsou tak malé, že okem je nikdy nespatříme. Například v jediné kapce jich mohou být miliony, a přesto jsou našemu zraku ukryty. Další jejich zákeřnou vlastností je jejich schopnost rychlého množení. Za den z jediné bakterie mohou vyrůst biliony jejích potomků. A podobné množství již nadělá pořádné škody. Mezi mikroby nejčastěji sídlícími v srdci nalézáme zlaté stafylokoky (patří mezi ně i nejzákeřnější MRSA - methicillin rezistentní stafylokokus aureus - o jeho schopnostech se ještě zmíníme ke konci), enterokoky a i kvasinky. Výjimkou není ani kombinace více druhů bakterií (asi v 5%) - to potom pacient spolu s lékaři bojují proti přesile. Běžně se vyskytují všude kolem nás aniž si to uvědomujeme, ale jak že se tedy dostanou dovnitř srdečního svalu? Právě každý vpich do žíly představuje riziko a s každým dalším vpichem se riziko vysoce násobí, infekční není jen kůže v místě vpichu, ale hlavně droga. Žádná připravovaná droga není totiž bez choroboplodných zárodků, a ty jsou spolu s ní vstříknuty do žilní krve, která je unáší rovnou do srdce. Při každé aplikaci! Lze tedy shrnout, že mikroby se uchytí na oslabené části srdeční chlopně po tom, co si je i nevědomky vpíchneme do krevního řečiště.

 

Podobně jako třeba při hnisavé ráně na kůži, bakterie se namnoží, způsobí zánět a svými ničivými enzymy rozpouští tkáň v okolí. Tato vlastnost je pro život bakterií výhodná: rozpuštěná tkáň jim poslouží jako zdroj živin a vytváří jim prostor pro další růst. Poničená tkáň se i po vyhojení bakterií hojí jizvou. Na oné kůži jde pouze o estetický efekt, ovšem na centimetrové jemné chlopni i malá jizva způsobí její tzv. nedomykavost. Tím lékaři označují stav, kdy cípy chlopně jsou nahlodané, nedoléhají těsně k sobě a vyžranými dírami mezi nimi utíká krev do protisměru. Srdce je tak trvale poškozeno a mnohem rychleji stárne. Neméně nebezpečná je ještě jedna situace, kterou mají bakterie během onemocnění na svědomí. V okolí zánětu na chlopni totiž vyrůstá strup, obdobný tomu známému z odřené kůže. S tím rozdílem, že ten v srdci je prostoupený živými bakteriemi a proud krve, který dosahuje až 120cm/s části tohoto strupu odtrhává a zanáší do orgánů. Tam ucpávají cévy a způsobují nekrózu, ve které se bakteriím opět velmi daří. Strup se odborně nazývá vegetace a po jejím uvolnění vmetek neboli embolus. Embolus může krev zanést kamkoli po těle, tak se infekční endokarditida projevuje jako mrtvice (poškození mozku - ochrnutí), bolesti močových cest, poškození zraku a jiné.

 

Incidence = Jak časté je toto onemocnění

V celé populaci se nejedná o časté onemocnění, šance onemocnět ovšem výrazně stoupá u lidí se srdeční vadou (např. zúženou chlopní, defektem srdečního septa, po prodělané srdeční operaci) a při nitrožilní aplikaci drog. Mezi narkomany onemocní 5%, tedy každý dvacátý. Pro každého desátého je infekční endokarditida posledním onemocněním v jeho životě...

Pokud je pacient smolař a do jeho krve pronikly kvasinky nebo Gram-negativní bakterie, tedy ty s vysokou schopností škodit jsou jeho vyhlídky na uzdravení zhoršeny. Pozitivita HIV při léčbě neznevýhodňuje, je ovšem nutno o HIV pozitivitě informovat lékaře, aby mohl zvolit jediné správné postupy léčby! I přes odpovídající léčbu mají pacienti s projevy AIDS (s hladinou CD4+ pod 200/µl) znatelně horší prognózu a častěji jim onemocnění stojí život.

 

Klinika

Zpočátku se pacient cítí slabý, nevýkonný, hubne a nemoc může připomínat tuberkulózu nebo nádorové onemocnění. Pokud není včas prováděna léčba nesnesitelná únava přechází v horečky, chudokrevnost, krvácení do kůže (petechie), zhoršení zraku, flíčky na kůži rukou a nohou, měkké centimetrové uzly hmatné a viditelné v podkoží a bolestmi v podžebří v místě sleziny. Poškozené srdce tak na sebe upozorňuje nepřímo. Srdce totiž NEBOLÍ!! Komplikovat se infekční endokarditida může právě postižením mozku (ochrnutím) nebo ledvin (bolesti a poruchy močení).

 

Terapie = Jak ji léčíme

Snažíme se o vyhubení živých bakterií v srdci a o celkové zlepšení stavu pacienta. Vždy je nutný dlouhodobý pobyt pacienta v nemocnici, kde je nutné především srdce pravidelnými vyšetřeními sledovat a podávat antibiotika, která zabíjí bakterie. Doba podávání je obvykle 4-6 týdnů v kuse. Bez respektování léčby je vyléčení nemožné, pokusy o samovyléčení spolehlivě zabíjí.

Správnou kombinaci silných antibiotik volíme podle předpokládaného nebo zjištěného druhu bakterií. U některých bakterií, především u MRSA (methicillin rezistentní stafylokokus aureus), je ovšem volba velmi složitá. Tomuto mikrobu totiž i nově objevená antibiotika nevadí a dokáže jim odolat.

Komplikace způsobené proděravěním srdečních chlopních je možné řešit následně kardiochirurgickou operací. Během takového náročného výkonu je hrudník zpředu otevřen a do srdce může být implantována umělá nebo náhradní chlopeň. Tento zázrak techniky a medicíny není ale bez komplikací a mnozí pacienti musejí doživotně užívat léky. Některým vadí i asi 30cm dlouhá podélná jizva v dekoltu nebo neustále slyšitelné cvakání umělé chlopně.

 

Závěr

Infekční endokarditida je u lidí neužívajících drogy vzácná. Vysokou častost pozorujeme jednoznačně ve spojitosti s nitrožilním užíváním drog, kde každá jednotlivá aplikace zvyšuje riziko. Pro zdárné vyléčení je nutná kromě terapie i veliká dávka štěstí. I přes pečlivou léčbu, která je v České republice na světově špičkové úrovni, si infekční endokarditida vyžádá smrt nejméně každého desátého. Žádný pacient nemůže dopředu vědět, v jaké skupině skončí právě jeho případ. Je proto velice žádoucí snižovat riziko onemocnění. Důležitá je sterilita aplikace veškerých látek, omezit nitrožilní podávání látek určených k polykání jako je např. Subutex. Nejúčinnější ochranou je samozřejmě stop jakékoli invazivní aplikaci drog. V takovém případě zvýšené riziko okamžitě pomíjí.

 

Napsal: MUDr. Pavel Hála

 

Vstupujete na stránky, jejichž obsah je určen odborníkům z oblasti adiktologie a uživatelům návykových látek. Cílem těchto stránek je poskytovat informace o nebezpečí a rizicích přímo či nepřímo spojených s užíváním drog a rozšiřovat povědomí o takových způsobech chování, které snižují poškození drogami u osob, které drogy užívají a nejsou motivovány k tomu, aby užívání zanechaly.

Redakce se distancuje od jakéhokoliv výkladu těchto informací, který by nebezpečnost užívání drog jakkoliv zlehčoval či k němu podněcoval.

Vstupem na stránky prohlašujete, že je Vám více než 18 let.

Beru na vědomí