eDekontaminace
[ Informace pro pracovníky a klienty programů a kontaktních center ] 

Sananim 

Aktuálně ke stažení

 

Přehled článků

Výměnné programy v Praze přes Vánoce

Komix o sběru stříkaček

Psilocybin

Akohol

Letní škola HR 2013 - aktuální program

Pozvánka na Shromáždění Sekce HR A.N.O.

Kvalita drog z pohledu Policie ČR

Co obsahuje FUNKY a MAGICO?

Terminologie výkonů drogových služeb

Kapsle

Kokain

Je extáze zabiják? I.

Rizikové chování vedoucí k nákaze infekčními chorobami

Opioid Vendal Retard

Mimo dosah

Prezentace z Letní školy HR

Závislost na jehle

XTP aneb peerwork v o.s. Prostor

Třídění odpadu a bezpečné braní

Analýza peerwork programů v ČR

Terénní práce s uživateli drog

Kontaktní centrum

Skrytá populace uživatelů drog

Anální aplikace drogy

Letní škola HR 2014 a HR olympiáda

Výzkum rizikového chování

Jak neuhořet

Konference Vývoj a výhled HR služeb a substitučních programů

Buprenorfinová sága v ČR

Tištěné materiály pro uživatele drog

Rozhovor s Jiřím Staníčkem (z roku 2012)

Rozhovor s Petrem Hrdinou (z roku 2011)

Injekční kalkulátor

Situace nákazy u injekčních uživatelů drog

Trocha chemie okolo vodiček

Počátek buprenorfinové ságy

Dekontaminace II/2013 Marihuana

Prezentace z konference 20 let KC SANANIM

Lysohlávky

Dekontaminace III/2013 - Fotočíslo

Výměna v Praze přes Vánoce

Dekontaminace IV/2013 Travelling

Hlavní nádraží v roce 2006

Realita sociálního začleňování klientů KC

Individuální plánování s uživateli drog v KC v Plzni, case management

Rizikové chování uživatelů drog

Prezentace o suboxonu

Kontrolované užívání návykových látek

Opium

Braun

Dekontaminace I/2014 - Tábornické číslo

Metodické doporučení MPSV

Konference KC Plus Kroměříž

Báseň ze Znojma

První pomoc při předávkování a jeho prevence

Prezentace z Letní školy HR

Prezentace z Purkyňky 2014

Riziko předávkování fentanylovými náplastmi!!!

Výstupy ze Shromáždění SEKCE HR A.N.O.

Fentanylové náplasti a jejich injekční zneužívání

Co s prostitucí?

Dekontaminace II/2014 - Kontaktní centra

S tebou NE!

Sexualita a drogy

Rozpis terénní práce v Praze

Pozvánka na VIII. AT konferenci Plzeňského kraje

Zákaz pobytu a maření výkonu

Funky time

Texty k ruskému číslu Dekontaminace

Dekontaminace III/2014 Čistota

Rozhovor se sestrou Immaculatou

Dekontaminace IV/2014 Gambling

Výměnné programy v Praze přes Vánoce

Vzorce užívání buprenorfinu

Zájem uživatelů metamfetaminu o substituci

Závislost na jehle

Zpětná vazba na časopis Dekontaminace

Zlínští studenti boří předsudky projektem Skrz Prsty

Odpověď RVKPP na dopis Sekce HR A.N.O.

Kriminalita na otevřené drogové scéně v Praze

Letní škola HR 2016 - 1. oznámení

Nové psychoaktivní látky v České republice

Letní škola HR 2015

Skrz Prsty začaly

Balónový efekt - riziko zneužívání nových drog

Sborník z konference o. z. STORM

Dekontaminace I/2015 SEX

Zápis sekce HR A.N.O.

Neurol

Rivotril

Dekontaminace II/2015 Alternativní aplikace

Seminář Nové drogy - jsme na ně připraveni?

Přehled českých textů o nových syntetických drogách

Diazepam

Prezentace ze semináře Nové drogy

Zhodnocení rizik alfa-PVP

Práce s těhotnými a matkami

Tramal

Prezentace z LŠHR 2015

Konference o nových syntetických drogách

NPS in Europe

Dekontaminace III/2015 Policejní číslo

Změny v podobě tablet Suboxone a Subutex

Ohodnoťte Dekontaminaci!

Káčko SANANIM opět obětí agrese

Šňupání

Kapsle

Konference Snižování rizik a drogy

Letní škola HR 2016 - program

Dekontaminace I/2016 Bez léčby

Amfetaminy proti katinonům

Prezentace z konference Snižování rizik a drogy

9. AT konference v Plzeňském kraji

Prezentace z Letní školy HR 2016

Obsah Dekontaminace II/2016 Jídlo

Seminář o hepatitidě

Seminář Harm Reduction

Hlášení do Systému včasného varování ČR

Obsah Dekontaminace III/2016 Break the Cycle

Závislost na kanabinoidech

Sborník z konference Snižování škod a drogy

Letní škola HARM REDUCTION 2017

Krátké příspěvky na Letní škole Harm reduction 2017

Strašné psycho a jiné básně

Pálení v žíle

Kdo maže, ten jede

Dekontaminace I/2017 První pomoc

Konference v Kroměříži

Shromáždění sekce HR A.N.O.

Bakalářská práce na téma Harm Reduction

Nebezpečný carfentanil

Jak užívat kapslemi

Menstruační houbičky

Hlasy z trasy

Subutex

Pervitin

Upozornění na drogu zvanou Crystal

Pozor na „speedy” z headshopu a tzv. „vietnamský perník” !

Kriminalita a drogy

Leták Opium

Dumpster diving ...aneb pro jednoho odpad, pro druhého poklad...

Letní škola HR - program a informace

Subutexová krize!!!

Přihlašte se na Letní školu Harm Reduction 2012 (30. 5. - 1. 6. v Měchenicích)!

Metadon

Předávkování

Domácí detox

Dark Side of the Spoon

Heroin

Zeptali jsme se vás: Co si myslíte o braní drog v přírodě?

Váš názor: Opium pohledem praktika

Nemáš už kam dávat? Žíly ti neberou a nosem to taky nejde? Nemáš čisté jehly? A přesto si musíš dát? Vyzkoušej KAPSLE!!!

Podělávky a jak se jim vyhnout

O sexuálním životě na jehle

Trubičky

Škrtidlo a jeho použití

Klepání na pekelnou bránu aneb Diák, Riváč, Neurol ve vašich oblíbených kombinacích...

Chytáš dračí ocas?

...Kdo není prase, používá desinfekci...

Manuál bezpečné aplikace

Jak připravit Subutex k bezpečné aplikaci

Postoj uživatelů nealkoholových návykových látek k želatinovým kapslím - bakalářská práce

Co jsou zač ty kapsle?

Nález injekčního materiálu

Aktuální trendy Harm Reduction

Subutex na fotografiích

Pervitin, perník, piko, péčko, párno, peří, bílý, sníh, ice, czecho, speed, hromady, čáry...

Opium

Jak to zvládat na trase

Metadon

KPZ

Kolik stojí stříkačka….

Ketamin

Filtry do džungle dobré

Partneři

Rozhovor s Petrem Hrdinou (z roku 2011)

10.10.2013 | Sekce: Harm Reduction

Mgr. Petr Hrdina v pozici vedoucího Terénních programů SANANIM v 90tých letech ovlivnil výrazně českou praxi HR v české kotlině. Zeptali jsme se jej, jak to s vývojem terénní práce s uživateli drog bylo.

Rozhovor byl zveřejněn poprvé na portále streetwork.cz v roce 2011.

Petr Hrdina (známý také pod přezdívkou Geroj) působil dlouhou dobu jako vedoucí terénních programů pro uživatele drog v rámci o.s. Sananim v Praze. Výrazně se podílel na zavedení moderních postupů harm reduction do české praxe. Aktuálně pracuje jako kouč. Zeptali jsme se na jeho zážitky z doby zavádění terénní práce.

 

Jak vzpomínáš na začátky terénní práce s uživateli drog v Praze?

Co se týká Sananimu, tak v letech 94 - 95 terén jako takový neexistoval, byl součástí Káčka a občas šel někdo ven. Asi tak v roce 1996 se rozhodlo, že se udělá samostatný tým. Tam jsme byli 2 a pak tři. Šéfem byl tehdy krátkou dobu Ivan Hartman.

Byla to sranda, chodili jsme na Náměstí Republiky, což byla první otevřená drogová scéna v Praze. Pak ještě hodně „jel" Slovanský dům a také některé poloherny, nebudu jmenovat, z některých se staly docela dobré podniky.

 

Byl jsi jedním z  lidí, kteří sem přinesli Harm Reduction (minimalizaci škod) v dnešní podobě. Jak se to událo?

Přišla pozvánka na konferenci do Budapešti, kam jsem jel se Štěpánkou Čtrnáctou[1]. Tam jsme zjistili, že existuje Soros Foundation (dnešní Open Society Institute[2]), který zřizoval Lindesmith Center, zabývající se problematikou HR. Ti nás dali dohromady s lidma z Mainline z Holandska. To spojující bylo, že my jsme vydávali Dekontaminaci, oni vydávali časopis Mainline. OSF nás vyslalo za nimi na 6 týdnů v Holandska.

Odtamtud jsme přivezli ideu, jak probíhá práce na časopisu pro uživatele drog. Domluvili nám také jiné návštěvy, např. nízkoprahové kluby pro dospělé, ženské skupiny atd. Bylo zajímavý vidět, jak to může vypadat. Byli jsme u holky, co chodila na metadon, měla děti a fungovala. Byli jsme v terénu, na dealerském bytě. Dovezli jsme od tam spoustu materiálů a to byl velký nášlap k Dekontaminaci v dnešní podobě.

Inspirativní bylo setkání s Johnem- Peter Koolsem [3]. Bylo to o něčem jiným, než tehdy tady. Holandští kolegové byli schopní mluvit s policistama, ti dokonce měnili stříkačky. U nás byly tehdy diskuse, jestli jo nebo ne metadon, a tam měla holka tablety na měsíc dopředu doma...

Jako zásadní ale považuju, že se do toho přidal v rámci projektu International Harm Reduction Development [4] pro střední a východní Evropu Dan Bigg [5] z Chicaga z USA a Josh Steinmetz [6] z Frankfurtu. Díky IHRD jezdili po Evropě a učili nás, jak to dělat. Dan i Josh měli přímou zkušenost s výměnou na ulici a to jsme u něj nabrali - jak učit klienty v oblasti bezpečného braní

 

Jel jsi taky do Ameriky se učit...

Do Ameriky jsem jel sám za sebe. Ale v rámci dovolené jsem navštívil HR služby v New Yorku, byl jsem se podívat na výměně v Lower East Side a přivezl jsem nějaký materiály. Američani, jak je to tam všechno zakázaný a trestaný (dealing, braní drog, distribuce jehel) jsou famózně nastaveni přizpůsobovat se situaci a hledat cesty. Domlouvat se s policií, aby přimhouřila oči a školit je přitom mezi řádky. A to šlo využít i tady.

 

Jaké byly tehdy vztahy terénních pracovníků s policisty?

To byly takový vlny. Nás policajti moc neprudili, nevěděli, co si mají myslet. Občas nás zkontrolovali. Jednou nás sebrali, protože si nás s někým spletli. Přijely dvě bílý Fábie, zablokovaly nám cestu, my jsme se je snažili obejít, nechápali jsme proč tak blbě parkují... A najednou vyskákali ven velký holohlaví chlapíci a naložili nás naložili dovnitř. Jeli jsme s nima do Bartolomějské, já to tam znal, protože jsem byl jednou na jednání s jejich ředitelem. Tak jsem říkal, tady to znám, a oni zpozorněli, že jsem asi recidivista, a já řekl, že jsem byl na jednání s jejich majorem. Policisté to sice ve vztahu k nám nehrotili, ale třeba nás nenechali zavolat. Jednu kolegyni svlíkli do trenek a začali se bez rukavic hrabat v kontejnerech. Po hodině nás pustili.

 

A další zážitky s policisty?

Na tohle byli nejlepší měšťáci, to jsou úplní „vodborníci". Větrák [7] si koupil trestní řád i s výkladem, a dostával policajti,  kteří nás buzerovali. Vždycky se ptal „podle jakýho paragrafu?" a když nějakej uvedli, tak jim to rozporoval. Pak jsme mluvili s protidrogovou policií z Prahy 1, šéf byl dvoumetrovej plešatej paragán. Slíbil, že neoficiálně roztrousí po Praze, co jsme, s cílem, aby si nás policisté nevšímali, že stejně co s námi... Nejlíp se dalo dohodnout s Komorousem[8].

 

A jak jednání s Jiřím Komorousem, šéfem Národní protidrogové centrály,  probíhalo?

Třeba jsme šli za ním na jednání a on se ptal, kolik že vyměníme za rok v Praze stříkaček. Tak jsme mu to řekli, on to napsal na papírek a řekl, že to dává svým analytikům. A pak to dal tý holčině, sekretářce, co nám uvařila kafe, ona to pak nějak přepočítávala na kalkulačce. Ale šlo se s ním domluvit. Chtěli jsme po něm, aby nám testovali drogy, z hlediska síly a rizikových  příměsí. On chtěl za to informace, my jsme říkali, že mu je dát nesmíme. Jednou se to testování odehrálo (to byla doba se strychninem).  Když jsme začali rozdávat kyselinu askorbovou[9], tak jsme za ním šli a dali mu pět balíčků. Aby to žádný policista nepovažoval za drogu. Tehdy jsme se s Jiřím Komourousem také domluvili ohledně kartiček s kódem klientů. Padla jasná dohoda, že klientům nebudou vyhazovat stříkačky.  Nicméně policisté měli tak složitou strukturu, že se nešlo domluvit nikdy se všemi.

To platí i do teď. Ale jak jste vlastně přišli na kódy klientů?

Kódy přinesl Dan Bigg. Ukázal, jaké mají kartičky v Chicagu.  Kód musel být takový, aby si ho klienti pamatovali, nebo aby šel složit na ulici. Tehdy bylo skutečně velké očekávání, že když klienti budou mít kartičky stejně jako diabetici, tak jim nebudou policisté vyhazovat stříkačky. Druhé očekávání bylo, že kódování umožní zjistit, jak efektivně pracujeme, kolik klientů jde do léčby.  A třetí věc byla efektivita - nemohli jsme tehdy donorům říct, kolik máme klientů, měli jsme jen kontakty. A kvůli snadnější evidenci jsme vytvořili Freebase.[10] 

Jak se přesouvala otevřená drogová scéna po Praze?

Republika, Kotva, Kaprovka, Kotva, Tylák, Františkánská zahrada, Karlovo náměstí, jedno maximálně dvě místa. Republika byla o stanici metra, kde se lidi scházeli. A rozpadlo se to jen tím, že tam umístili kameru. Tam prodávali lidi, kteří nebyli  moc chytrý. Chvíli prodávali Arabové. Ale taky drogy prodávali třeba mladý holky. Františkánská zahrada byla ostřejší - objevili se lidi z okolí Prahy, šli rychle dolů. Když jsme se vrátili z Holandska, tak najednou za Kotvou místo lidí, co známe, stojí hromada Romů. A na Karlák začali chodit hlavně Romové, ze Smíchova. U nás nejdřív Arabové prodávali trávu a hašiš a pak do toho zajela majorita, přes spojovací minoritu - Romy.  Co se týká drog, tak začátek, tedy roky 95-7 byly o perníku. Pak přišel hnědý heroin, lidi plynule přešli z drogy na drogu.

Když si vzpomenu na rok 96, tak naši klienti, to byly holky z gymplu, studenti, žádný hrůzy. Postupně drogová scéna stárla a chátrala. Občas potkám klientky z těch dob, už neberou, časem se jim to rozleželo.

Když jsem začínal, tak klienti terénu a káčka byli oddělený entity. Kdo došel do káčka, byl „smažka a byl v prdeli". Do terénu chodili 16-letý holky. Při povodních 2002 se to ukázalo. Káčko přestalo fungovat, bylo vyplavený, očekávalo se, že budeme měnit víc v terénu, ale nestalo se. Káčkoví klienti jakoby se vytratili.

V té době se většina zařízení z celé republiky od Vás učila... Jak se Vám tehdy v rámci oboru spolupracovalo?

Jo, do Sanáče se jezdilo školit spousta lidí.  Byli jsme právě Open Society Fund vybraní jako vzdělávací zařízení, někdy kolem roků 97 -98.  Se spoluprací to bylo složitý. Vždycky jsme s něčím přišli[11], něco vymysleli, lidi si to vzali a neřekli ani bů. Když jsme řekli, pojďte to dělat s náma, tak nic. Je pravda, že jsme asi byli mladí a nafoukaní.

V roce 2000 jsem se byl podívat v Bratislavě. Když nám říkali o výměně materiálu, uvedli: „My jim dáváme jednu nebo dvě, žádné větší množství. A my se ptali, „jak to" a oni „ to se tak dělá". Někdo u nás viděl a špatně pochopil či předal pravidlo, že při výměně dávají 2 stříkačky navíc. A důvod, proč jsme dávali my jen dvě navíc byl, že jsme to tahali v taškách.  Ale sami jsme se to taky museli naučit. Dokud jsme nemluvili s Danem Biggem, tak jsme byli striktní, nedávali jsme nic navíc. On se nás ptal proč? My říkali, že to je nemorální, že by klienti mohli stříkačky prodávat.  A on na to, že vždyť je to jedno, hlavní bylo, aby se stříkačky dostaly k lidem, kteří berou. V Chicagu už tehdy vyměnili to, co člověk přinesl a pak se zeptali, kolik jich potřebuje navíc, vyjednávali a dávali...

A jak vypadaly začátky externích terénních programů?

Začátky exterňáků, tak u toho jsem nebyl. Nějak jsme je zdědili z Káčka (jedním z prvních byl Robert P.). Původně to bylo tak, že se klienti nabízeli: „my to tam doneseme". Bylo to na dobrovolný bázi, dávali jsme jim stříkačky navíc. Pak jsme chvíli zavedli ten finanční model stříkačka za korunu, 50 Kč za test. Bohužel to vydrželo asi jenom měsíc nebo dva, pak jsme to opustili, ale opětto pak zavádělo spousta zařízení po republice. 

Roberta jsme z exterňáků vyhodili, hned po mém nástupu v roce 2007... :-D Jak si pamatuješ období, kdy se zde více objevil bílý heroin a strychnin, kdy lidi umírali na předávkování?

Heroin měl v té době tak asi 25 procent a často se ředil strychninem. Někdo si dal kousek, nic to neudělalo, když to nemělo okamžitej nástup, tak toho tam poslal víc a pak se přešlehl. Jednou jsme volali záchranku, ale to bylo u káčka.

Tehdy asi nebylo ani lehké zajistit HR materiál...

Buchny (injekční stříkačky) byly nejdřív ze zdravotnických potřeb v Hybernský. Byly to jehly zvlášť a těla zvlášť, pak teprve přišly Omnicany a Bédéčka. Ke kyselině askorbový jsme se dostali tak, že jsme ji museli koupit samostatně a pak jsme došly do firmy, která balí cukry a zeptali se, jestli by nám to nezabalili[12]. Filtry tady nebyly. Našel jsem zubařský potřeby v Nuslích, zeptal jsem se máte tohlencto, tedy zubařské vatičky.  Prodali mi krabičku, tehdy stála 500 Kč. A byla rozdaná za den. Ale postupně se podařilo dojednat lepší cenu. Konzelíny tady nebyly, byly jen v cizině. Přes konzelíny jsme přišli na BBraun. Vytvořili jsme pro ně trh.

 

Jak si pamatuješ ČAS, v době jeho vzniku?

Pro nás ČAS nebyl parter, zajímali se o jinou klientelu a to nás moc nezajímalo.  Účastnil jsem se ale jeho velkých konferencí.

 

Postupně jsi obor opustil a teď děláš v ziskové sféře. Co tě k tomu vedlo a jaký byl přechod?

Práce mě nebavila a nikam to nevedlo. Udělal jsem si psychoterapeutický výcvik u Johana Pfeiffra. Ale pracovat do léčby jsem jít nechtěl. Léčebné služby jsou pro mě málo akční. Bylo tam na mě hodně pravidel, a přišlo mi, že často nefungujou.  Navíc všichni ti (jako klientovi) říkají „přestaneš brát a bude to boží" a ty přestaneš, a boží to není.

Po letech mimo nezisk jsem se k tomu oklikou vrátil. Udělal jsem si v roce 2008 výcvik v kaučingu.

Co se týká práce, tak jsem dělal nejdřív v Sananimu odborného ředitele pro Harm Reduction a pak jsem šel na chvíli na magistrát. Přechod z nezisku mi trval asi tak šest let. Nejtěžší na tom je, že neziskový sektor nikoho nezajímá, přijdeš někam a nikdo to nezná - „Sananim - co to je?" Pro komerční sféru není práce v neziskových organizacích položka do životopisu. A být v nezisku je těžký z hlediska zaplacení bydlení. Teď jsem spokojenej kauč v bance.

 

Jsi inspektor kvality sociálních služeb. Jak to vidíš?

Stát se doteď nerozhodl, jestli to chce nebo nechce.....

 

Nějaké tvoje zážitky z terénu?

Třeba jak dostal Větrák pěstí? J To jsme byli jsme na Republice. A přišel takovej hustej týpek,  všechny mlátil a byl opilej. Přišel k nám, řekl, že chce zapalovač a dal rovnou Větrákovi pěstí. Pak se po letech, to jsme byli v káčku, přišel za mnou a řekl „Hele, já se ti omlouvám" a já se smál a ukázal na Větráka - „Já jsem v pohodě, omluv se jemu".

11. září 2001 jsme byli taky v terénu. Přišel chlapík, kroutil se,  úplně vymotanej, řekl „Vybouchla Amerika, ty vole", A my mu řekli: „Jdi se vyspat, měl by sis odpočinout". A on na to: „Ne, fakt, je to pravda. Věřte mi." My to nevěděli.

 

Díky za rozhovor

Aleš Herzog

 


[1] Štěpánka Čtrnáctá, současná vedoucí Poradny pro rodiče o.s. Sananim

[2] V ČR Open Society Fund

[3] John-Peter Kools působí v oblasti užívání drog, snižování škodlivých účinků a prevence HIV od roku 1983.  Podílel se na zahájení prvního výměnného programu v Amsterdamu. John-Peter má rozsáhlé zkušenosti v terénní práci a  byl šéfredaktorem časopisu Mainline. Od roku 1996 byl zapojený do vzniku a podpory služeb prevence HIV ve střední a východní Evropě a v Asii. Je členem představenstva Health Connection International zdraví, internetové platformy pro podporu neanglicky mluvících společenství a zdravotnických pracovníků v zemích s nízkými příjmy. Realizoval studii o užívání návykových látek v souvislosti s šířením HIV v subsaharské Africe. V současné době koordinuje projekt zaměřený na lidi, kteří užívají drogy v Jižní Africe.

[4] Přejmenované Lindesmith Center

[5] Dan Bigg je jedním ze zakladatelů a současný ředitel Chicago  Recovery Aliance, agentury založené v roce 1991. CRA provozuje  výměnu injekčních stříkaček po Chicagu a jeho předměstí. Každý týden CRA slouží pro více než 600 injekčních uživatelů drog a 300 non-injekčních uživatelů drog. Vymění více než 35.000 injekčních stříkaček za týden. Filozofie CRA je pomáhat jakékoliv pozitivní změně. Mezi další programy CRA vyvinula nebo vyvíjí, jsou programy prevence předávkování opiáty, harm reduction přístup k léčbě závislosti a ilustrovaný průvodce pro lepší a bezpečnější injekční aplikaci. Tyto materiály lze vidět na www.anypositivechange.org.

[6] Josh Steinmetz, tehdy pracoval Integrative Drogenhilfe Frankfurt

[7] Martin Větrovec, dlouholetý terénní pracovník a následně vedoucí TP Sananim, v současnosti terapeut.

[8] Jiří Komorous, dlouholetý ředitel Národní protidrogové centrály

[9] Kyselina askorbová se distribuuje pro méně rizikové rozpouštění heroinu.

[10] Evidenční program pro terénní programy a kontaktní centra, dosud velmi oblíbený.

[11] Základní informace v oblasti bezpečného braní, kódování, kartičky, Freebase, logo výměny....

[12] A takto to probíhá doteď....

 

Přidejte první komentář

 



Vstupujete na stránky, jejichž obsah je určen odborníkům z oblasti adiktologie a uživatelům návykových látek. Cílem těchto stránek je poskytovat informace o nebezpečí a rizicích přímo či nepřímo spojených s užíváním drog a rozšiřovat povědomí o takových způsobech chování, které snižují poškození drogami u osob, které drogy užívají a nejsou motivovány k tomu, aby užívání zanechaly.

Redakce se distancuje od jakéhokoliv výkladu těchto informací, který by nebezpečnost užívání drog jakkoliv zlehčoval či k němu podněcoval.

Vstupem na stránky prohlašujete, že je Vám více než 18 let.

Beru na vědomí